11.-14. 10. 2024
Další den jsem zkusil obepsat pár sadů, kde bych mohl teoreticky začít makat. Tak uvidíme.
Po obědě jsem se zvednul, a vyjel svým novým vozem do města, sehnat nějaký základní vercajk (Honzovi díky za páječku), bankovní účet, a vapo. Taky novou pumpičkobaterii ke dřezu.
Za zmínku stojí pouze místní pawnshop, kde měli snad všechno, včetně očividného pikaře, který se snažil prodat značně nesourodý soubor majetku, původem nejspíš v sousedově garáži. Tady jsem se stal majitelem nepříliš kvalitní, avšak, a to je klíčové, metrické i imperiální ořechy obsahující gola sady. Taky stylový bedny na vercajk. Za 10 babek jsem jí tam prostě nemohl nechat…
Večer jsem zkouknul marketplace a dojednal bazarovou ledničku do auta a ecoflow centrálu, abych ji měl z čeho živit. Taky jsem viděli polární záři!
Nákup byl úspěšný. Začal jsem v reuse centru, kde měli snad všechno. Od Autorádia po Železný roh ke skříňce ze sady číslo 126 z katalogu 1991.
Bohužel, rádio do mojí Estimy neměli. No, nevadí. Poprvý jsem tankoval na samoobslužný benzínce, zjevně benzín za 50 babek není plná, ale spíš menší půlka nádrže…
Nefunguje mi aplikace komerčky, jak jsem zjistil při pokusu zvýšit limit na kartě, takže nejen, že jsem nevybral kolik jsem plánoval, ale jako bonus ještě nevím, kolik mám peněz. Teda vím, skoro žádný.
Centrála stála tisícovku, lednička pak sto pade, ale aspoň mám kde chladit pivo. Teda, až si najdu práci a budu na nějaký mít.
Týpek co mi prodával ledničku byl skvělej. Na driveway mu stály 2 obytný Estimy, před driveway další, a sice moje. Ptal jsem se ho, jak udělal, že má zelený, teda ty správný a obtížněji získatelný self contained (papír že si v obytňáku vezete vše s sebou, teda hlavně zpátky) nálepky. Zasmál se, řekl, že má půjčovnu Estim, celkem asi deseti, a ukázal mi kouzlo, jak do ní nacpat kazetový hajzlík, potřebný pro novou certifikaci.
Taky jsem nějak zmínil svůj problém se získáním proof of address pro banku, abych si konečně mohl otevřít účet. To je taková místní variace na Hlavu XXII. Abyste mohli pracovat, musíte mít místní daňové číslo a místní účet v bance. Pro získání účtu je nutný dodat proof of address, ale to je pro většinu backpaceru maximálně adresa současné práce, kterou ale nemaj, bo nemaj ten posranej účet…
Týpek se mi vysmál a řekl, ať si přepíšu auto na sebe. To mám ale hotový. Tak pak prej stačí zavolat na registr vozidel, a nechat si poslat oficiální papír o vlastnictví vozu, na kterým bude adresa. Nehledě na skutečnost, že jsem tu adresu naškrábal na poště do formuláře a neexistuje žádný doklad, že tam fakt bydlím. Bizar.
Po nákupech jsem vyrazil na free tábořiště na poloostrově na jezeře. Je to tu krásný, hezkej výhled, vedle nějaký redneck děti pořádají párty a vozí se dokolečka na korbě pickupu, z jiného pickupu mi krajně podezřelá dvojice nabízela trávu, no prostě idyla.
Po setmění jsem si na světlém stropě svého auta vytvořil negativ hvězdné oblohy z rozmáčklých komárů.
Jak by řekla slečna Šíma, je to bengr.
Ráno bylo studený a foukalo tak, že jsem skoro nemohl stát rovně a moje chcanky pokračovaly po polopřímce kamsi k jezeru.
Po večerním neúspěšném pokusu nahodit bufík jsem dojel pro naftu, a pak se zašil na parkoviště u veřejný knihovny v díře jménem Leeston. Byl by to chytrej tah, nabízející možnost nerušeně posnídat, protože knihovna byla v neděli zavřená, ale v přilehlém zdravotním středisku se konala jakási přednáška pro důchodce, kterých se sešlo jak na Evu a Vaška, a tak jsem zase odjel.
Cestou jsem střetl true redneck shit. Přívěs udělanej z korby pickupu.
Dojel jsem na kamenitou pláž k oceánu. Nebyl moc hezký, ale nemůžu to dost dobře posoudit, nikdy předtím jsem žádný jiný oceán neviděl.
Pak jsem se vrátil na farmu, dostal jeden z Kari obědů z uplynulého týdne a dal se do čtení Bukowskiho povídek.
Večer byla latinos párty, přinesl jsem jim litr Bechera, byly nadšení. Snad jim to vydrží i ráno. Pochybuju.
Během jejich tančení a šíleně rychlé konverzace ve španělštině, která je pro mně samozřejmě španělskou vesnicí, jsem stihl napsat krátkou povídku.
V pondělí jsem vstal později než obvykle, a vyrazil do města.
Kabely k bufíku, rozdvojka do zapalovače, automyčka, trochu drobného nářadí a tak.
Moje auto již nevypadá, jak kdybych s ním denně jezdil do práce kanálem.
Koupil jsem konečně rádio, a málem navrch dostal práci v autoservisu. Cestou domů jsem si pustil Divo institute tak nahlas, až jsem měl pocit, že zas stojím na dně Anabazénu a Johnny řve do mikrofonu osobně.
Taky jsem se rozohodl zamaskovat za normálního člověka, a koupil si černou mikinu. Nevypadá zle.
Náhodně jsem napsal nějaký ženský, co sháněla na fb lidi na farmu, a večer byl po krátkém telefonátu přijat, takže zítra vyrážím 500km na jih. Jednokolový výběrko, od první odpovědi k přijetí cca 20 minut, příjemný zvyk. Ale drátkovat chmel asi zvládne každej.
Z mého vozu se stává luxusní motorhome, s ledničkou, elektrocentrálou a skoro funkčním topením na naftu. Kdyby mi krátká postel nepřipomínala, že je to jen Estima, měl bych večer pocit, že jezdím minimálně Californií.
