6.10.2024
Poprvý na terminálu 1, poprvý na mezikontinentálnim letu. Nebudu lhát, bez těch tří piv před budovou, by se mi letělo ještě hůř. Ne, že by to takhle bylo zářný, ale aspoň kapku snesitelný.
Na letiště se mnou jel dost unavenej Míra, a neméně unavená Anička, jsem fakt rád, že jsem na to nebyl sám. Měl bych si za tuhle píčovinu dát pár facek…
V kuřáckém koutku jsme našli Prokiče, což jen potvrdilo mou domněnku, že Praha je vesnice.
Na gatu se mnou sedí hromada přezíravě se tvářících Číňanů, a směs backpacerů různých národností i vybavení. Se svým vojenským báglem a hadry poněkud vyčnívám. Na runwayi odpočívají malá letadla Ryanair, i dva vrtulové transportní letouny se znaky AČR. Celá Ruzyně je velký mumraj lidí, strojů, věcí…
Spousta kamarádů mi psala, že přejí šťastnou cestu, to mně potěšilo. Narozdíl od právě proběhlého hlášení, že boarding se opozdí.
Nástup proběhl v pořádku, jen jsem si ve stresu zapomněl vzít sluchátka, čímž jsem se odsoudil k četbě, případně sledování němých filmů. Na palubě se ptali, co budu pít, tak jsem, po česku, zvolil pivo. Taiwanské. Nebylo to úplně k nepití, ale Braník, v rychlosti vylemtanej před terminálem, proti tomu chutnal jako Plzeň od Vejvodů.
Během letu se nic zvláštního nestalo.