Rubrika: Cestopiss

Pondělí, obyčejnej návrat z dost neobyčejný akce. Týden s hipíky mi dal zabrat, především duševně, ale o tom jinde. Řádně jsem doplnil energii v místním McDonald’s, jediném místě kde se dá přežrat za 20 dolarů, a vytuhnul na oblíbeném parkovišti. Ráno (dobře, dopoledne, možná spíš k poledni) jsem pln energie vyrazil do knihovny, kde mají,…

7. – 22. 1. 2025 Bylo to trochu utrpení. 250 km z Westportu do Motueky začlo cca 40 minutami čekání na dopravní uzavírce, pak jen klikatá dálnice přes hory, kde jsem furt někoho zdržoval, nebo někdo zdržoval mě. Nic jsem nejedl a byl docela nasranej. A to všechno jen proto, abych dojel do města plnýho…

31. 12. 2024 – 7. 1. 2025 Silvestrovský večer jsem nechtěl strávit zcela sám, vyrazil jsem teda dolů, do Hokitiky. Tam však bylo mrtvo podobný, jak na hřbitově zlatokopů. Jediný město, který si tenhle titul zaslouží, je široko daleko Greymouth, bývalý centrum veškerý pochybný slávy západního pobřeží, plynoucí čistě ze zlatý horečky a těžby černýho…

24. – 31. 12. 2024 Štědrý večer jsem strávil ve společnosti náhodných cestovatelů v místním parku. Místo kapra jsem si opekl, o poznání chutnějšího, vojáka pacifiku (gurnard). Spolu s bramborovým salátem, kterej obsahoval opečenou slaninu a brambory nakrájený na úctyhodný kusy, jak od táborový služby vlčat a zraněných. Organizátorka celého veselí byla velmi vtipná, neboť…

Moc jsem toho poslední dobou nenapsal, především proto, že se toho moc nestalo. Nebo možná kecám, a jenom se nestalo nic publikovatelnýho, alespoň ne tady a veřejně. Poznání, že moje výlevy čte celá rodina, mně patrně donutí tenhle blog označit jako nevhodný pro děti a slabší povahy. A komunisty, samozřejmě. V hostelu jsem akorát uklidil…

Ha! Je pondělí, a já konečně nastupuju do práce, kterou jsem včera našel. Samou radostí jsem se vzbudil v pět a už neusnul, až do osmi, kdy jsem s úsměvem sedl do auta a vyrazil na své nové pracoviště.  Konkrétně se jedná o malou zahradu, kde házím lopatou. Zatím nejlepší job, kterej jsem tu našel.…

17. – 30. 11. 2024 Už tejden jsem nic nenapsal. Asi proto, že se nic nestalo. Úklid, jedna menší párty, záchrana Kari s mrtvým autem na dálnici. Pozn. red. To byla taky výborná taškařice. Nastartovat naftovou dodávku s mrtvou baterkou, stojící v odstavným pruhu se ukázalo jako nadlidský úkol. Ani vyndaná (malá) baterka z mojí…

9. 11. – 16. 11. 2024 Sobota byla zajímavá, večer jsem strávil poznáváním místního nightlife. No, stejný jako v Praze, kde jsem byl v klubu naposled asi v 16, a, dobrý, zas za 8 let. Snažím se sehnat nějaký rozumnější job, ale moc se to nedaří, prej je Christ nejhorší místo na shánění práce na…

2.11. – 10.11. 2024 Noční silnice byla ke mně a mému vozu vlídná. Ne tak pravý rameno přední nápravy k nepozorné vačici. No, zjevně jsem se dílem náhody zapsal k tomuto národnímu sportu všech Kiwáků, a obsahem její lebky si nalakoval podvozek. Zaponmněl jsem zmínit, že někde v tomhle místě nová skříň teče. Snad směs…

27. 10. – 2. 11. 2024 Uklízečka v hostelu bude snad lepší pozice, minimálně teda z hlediska svobody, a kontaktu s lidmi. Už se jen nějak dostat těch 500 km na sever. Většinu volného času trávím četbou. Moje čtečka obsahuje nepřebernou zásobu literatury všech možných žánrů, především z tátova archivu. V neděli jsme vymýšleli jak…