Černá díra,
duši svírá
Letět chtěla, nevěděla,
kde je její cíl.
Vidím hory, přes dno lahve,
jako doma, jako vždycky.
Utekl sám před sebou,
přes oceán, celý svět,
a cíl nenašel.
Černá bílá, neuteče,
sám a sám se světem vleče,
teď má co chtěl vždycky mít,
sám a sám jen klít a pít.
Kde je hora, jež má zdolat,
proč se na tu cestu vydal?
Kluk, kterej se nikdy nedal,
horu hledal, nenašel.
Až do konce, na rovině,
beze směru, bez cíle,
snad se vzhlédl v domovině,
vzdálené mu na míle.
Domovina, lidi, věci,
vodky litry, rumu deci.
Snad si to jen namlouval,
že tu doma kdysi stál.
Ten však nikam nepatří,
ač si to tak stokrát přál,
všude bude cizincem,
co tu kdysi dávno stál.
Proč se vracet,
kam dál jít?
Kde vzít další touhu žít?