- 12. – 11. 12. 2024
Ha! Je pondělí, a já konečně nastupuju do práce, kterou jsem včera našel. Samou radostí jsem se vzbudil v pět a už neusnul, až do osmi, kdy jsem s úsměvem sedl do auta a vyrazil na své nové pracoviště.
Konkrétně se jedná o malou zahradu, kde házím lopatou.
Zatím nejlepší job, kterej jsem tu našel. Je to sice za 20 dolarů na hodinu, ale zato B.U.S.
Večer mi Slávek z šestašedesátky, kterému tímto děkuji, pomohl razantně posunout můj životopis do jednadvacátého století, a to pomocí Canvy, estetického cítění a let praxe.
No, a to bych byl blbej, kdybych si na nový síti v hostelu nepřihřál taky svojí polívčičku. Tudíž jsem ze skladu nenápadně vynesl tašku starých UBNT NanoStation M2, jednu oživil, aktualizoval, a překonfiguroval jako station. Ano, hádáte správně, v autě jsem ji namířil na barák a dotáhl si wifinu až k notebooku, přes cca 60 metrů parkoviště. Jede to nějakých 40/40, takže na psaní plků na blog je to královsky kvalitní služba.
Je úterý a, lopata je stále mou věrnou kamarádkou. Naučil jsem se, že místní jednotka je milimetr. I pro kopáče, a to tak, že když jsem řezal prkno na bednění, 70 čísel dlouhý, protože na metru jsem spatřil číslo 70, tak bylo krátký. Cejchování je totiž stylem velký číslo 700, a pak malý čísla po 10, tedy po centimetru, tedy prkno mělo bejt 77 centimetrů dlouhý. Dvakrát měř, jednou řež, znaj i tady, tak jsem dostal solidní výsměch.
Vedro k padnutí, kolem 30 stupňů, já chytil za dva dny práce barvu správně uvařeného humra, dost to bolí, a všechen humr mě při každém otočení hlavy docela přechází.
Dnešní scénka na poště mě přesto pobavila. Snažil jsem se prodloužit registraci mého vozu o půl roku, k čemuž bylo třeba na místě vyplnit formulář.
Poté se na přepážce odehrála pamětihodná bitva, úřednice vs můj strašidelný, léta netrénovaný rukopis. Chvíli to vypadalo, že naškrábané jméno zůstane neporaženo, avšak úřednice vytáhla kalibr nejtěžší, a sice současné údaje z databáze majitelů vozidel, kde bylo samozřejmě vše napsané, na monitoru a čitelně. Takže jsem dostal novou apartní kartičku za okno, s datem v polovině příštího roku, a účet na 60 dolarů. Au.
Po sobotní akci s wifinou mě tu začali mít v úctě, pro většinu lidí z housekeeping je to zjevně něco jako černá magie pro středověkého vesničana, naštěstí nikoliv toho z Velkých Losin.
Dobře, sobota byla jen úvod. Dneska přišel požadavek, a jelikož už nejsem u lopaty, našel i odezvu, na zlepšení pokrytí. Tak jsem to vzal od podlahy, vyházel všechen RF bordel po terestriálním TV vysílání z racku rovnou na zem, přepojil vše do nového switche a oštítkoval každý kabel.
Udělalo mi to značnou radost, job u kterýho se musí myslet, ale zároveň je výsledek hned vidět, vždy potěší.
Na recepci jsem objevil pod letitou vrstvou prachu další switch, od věhlasného producenta elektroodpadu tp link. Ten letěl do koše obloukem, což mě potěšilo neméně.
Nyní rack začíná vypadat, jakože se o něj staraj normální bílý lidi, ne pouze pavouci a alkoholickej elektrikář Pepa.
Poprvé za dobu, kam paměť všech zaměstnanců sahá, fungují všechny kamery, televize, i WiFi.
Taky si asi říkáte, proč se tím nezačnu živit, že! Ale já se snažím.
Na závěr večera jsem si, poněkud nostalgicky, poslechl starý dobrý Attero Dominatus.
Ve čtvrtek se tu konala zajímavá akce, související tak trochu s Kiwiburn, kterou jsem nemohl vynechat. Zahrnovala hromadu polštářů, válení se po lidech a to mi vždycky tak nějak vyhovovalo. Ale o tom jinde.
V sobotu jsme se byl s jednou Češkou z hostelu projít po pěkný trase, kolem bývalý vojenský základny na jednom z místních poloostrovů. Výhledy, nějaký to podzemí a podobně. Nakonec obří porce fish and chips dokazující, že když máte relativně teplo a přístup k moři, můžete buďto z jeho plodů stvořit středomořskou kuchyni, a žít zdravě, nebo je prostě prohnat fritézou.
Večer se tu objevili kámoši z farmy, ukázal jsem jim basu a pak jsme se vydali grilovat, k takovému vtipnému public BBQ v podobě nerezový desky v parku. Po dlouhý době jsem spal v Estimě, a nevím, jestli je pohodlnější krátká postel v hostelu, nebo krátká postel v autě.
V neděli jsem se dokopal nainzerovat starý APčka z hostelu, o kterých místní majitelé prohlásili, že se jimi zabývat nebudou, a začali je lifrovat do koše…
No, snad z toho bude aspoň pětistovka.
Pondělí nebyl den na to cokoliv dělat, ale spíš se litovat v posteli, tak jsem tak učinil.
Dám si dárek k Vánocům, jsem se rozhodl. Ne, nebude to láhev Jacka, jak byste mě podezírali, ani krachle červených marlborek, přestože jsem nad tím též samozřejmě uvažoval.
Vzpomenu na dávný (dávný dávný, dávný!) časy, a vrátím se k lítání. Technika pokročila, a tak si místo spitfiru z polystyrenu, pořídím FPV dron. Taková malá sranda, nemá to ani deset deka i s baterkou, a přesto je to zajímavej koníček, a taky gamechanger na moderním bojišti.
Když jsem na drony koukal naposledy před pár lety, byly to celkem drahý srandy, teď celá sada s ovladačem, brýlemi, a samotným uav přijde z druhý ruky na 250 dolarů, a je to prostě entry-level stroj se vším všudy.
Víte, co je horší, než auťák s dronem?
…
Auťák bez dronu!
Již druhý den udivuji osazenstvo hostelu svědomitým tréninkem létání v simulátoru. Už mám asi 8 letových hodin, a skoro tu věc udržím v objemu virtuálního fotbalového stadionu. Bohužel, tady možnosti mého ThinkPadu naráží na limit, nic složitějšího už nevykreslí bez ztráty FPS pod použitelnou hodnotu.
Takže od zítra, kromě účastníků silničního provozu, budu ohrožovat i všechny ostatní.
Dneska se nám také ucpal pisoár. Jelikož krystalické útvary kolem odtoku připomínaly moravský kras, došlo na povolání mistra instalatéra.
Ten se od českých kolegů lišil již na první pohled, a sice používáním pásku v kalhotách.
Na druhý pohled to již vypadalo stejně. V jeden moment, za vydatné spršky nadávek zuřivě cpal jakousi dvoumetrovou trubku do odtoku ve snaze ho prošťouchnout. Bohužel za sebou měla takových akcí zjevně nespočet, a tak nám simultánně krouživými pohyby natíral hajzly hovnama.
Ještě, že už nedělám housekeeping.
Mají tu zajímavý bankovky – ne, nejedná se o zástupce rodu Psilocybe, ale o závojenku. Prý…
Omylem jsem si místo nahotinek otevřel kalendář, a ony jsou už skoro Vánoce. Takže hledání práce asi odkládám, po řadě neúspěchů, na dobu po Kiwiburn.