19.-26. 10. 2024
Špatný místo pro přistání.
Kolemjedoucí Kiwíci na mně koukaj, sem tam někdo zastaví a ptá se zda jsem all right. Yes, just waiting for the transmission to cool down. Haha.
Zastavil tu autobusák a řekl, že jsem spálil hydroměnič. Zkusím tam nalejt nějaký atf, a uvidíme. Asi odteď bydlím ve stanu. Shit.
Kamarádi přivezli láhev oleje, ale nějak to nepomohlo, auto stojí jako přikovaný. No, nevadí, zajedem na nákup, do prádelny a uvidíme.
Viděli jsme. Auto couvá, ale vpřed nejede. Našli jsme jakýsi i v sobotu otevřený autoservis, a stopli si land cruiser jen proto, aby mě vzal na lano, protože na dodávce kamarádů oko nebylo.
Od pohledu zkušený mechanik s malou garáži mi prozradil, že nějaký blbec nalil do převodovky málo atf. O 2 litry zhruba. Což, z celkových 8, není zrovna zanedbatelné.
Výsledkem je spálená spojka čtyřky, a nemožnost zařadit jakýkoliv stupeň vpřed.
Prý když si seženu skříň, tak mi to přehodí. Super, auto vydrželo asi 800 kilometrů. Vracíme se na farmu, kde se ubydluji vcelku drze na gauči ve společenské místnosti, a své skromné majetky poschovávám po kanclu.
V neděli jsem začal poněkud zoufale hledat převodovku. Aleš mi po telefonu prozradil, že repas zvládnu sám, když si dám pozor na několik záludností, ale zrovna se mi dvakrát nechce kromě vysvětlování šéfovi z farmy, proč bydlím v kanclu, ještě drze žádat o půjčení místní dílny.
Nějakou skříň mají v Aucklandu za lidových 550 dolarů, plus dvě stovky za dopravu. Ještě zítra zkusím místní vrakáč. Nakonec padla volba na Auckland.
Takže skříň objednaná, jen mechanik mi nebere telefon. No hlavně když to namontuje. V nejhorším případě mi snad pomůže místní opravář, starší, obtloustlý týpek, jezdící v krátkém Pajeru. Pokud si na něm dělal všechny úpravy sám, svěřil bych mu cokoliv.
Opět jsme celý den okopávali a řízkovali chmel. Jak to sakra může někoho bavit měsíce a roky? Já už se na konec celkem těším, příští job bude něco mezi lidma. Izolovaná vesnice je nezábavná.
Úterý, druhý den pracovního týdne, a pro mně poslední před odpočinkem v podobě návštěvy banky. Gauč v jídelně je stejně krátký jako postel v Estimě.
Začíná nám umírat farmový Terrano II, tady maskovaný za Nissan Mistral. Světla sice nesvítí už léta, zato kontrolka Check Engine bliká čím dál častěji, také zvuk motoru již lze jen stěží odlišit od traktoru Ford 5000, který je o dobrých 40 roků starší.
Ve středu jsem jel do města. Auto jsem si půjčil od Clarrise, její starý Econovan s líným, ale velkým, 2.5l dieselem a manuálem. Tady dost nevídaná kombinace. V bance mi to nějak nevyšlo s proof of address, tak jsem šel vedle do BNZ. Jejich postup je značně lidštější, po vyplnění formuláře mi zbývá jen schválení, a následně návštěva kterékoliv pobočky, kdykoliv, jen s pasem.
Nakoupil jsem si pivo, Merlota a něco k snědku, a přitom objevil bublinkovou čokoládu a místní variaci na Lišácký Jablko. Návštěva mechanika proběhla bez obtíží, kromě hodinového čekání a vysvětlování, kde že ta převodovka momentálně je. Protože to netuším. Večer jsem si akorát přečetl několik povídek Šimka a Grossmana a šel spát. Tedy, po genocidě můr jsem šel spát. Někdo zas nezavřel okno v kuchyni a můj bezďácký přibytek najednou obsahoval nejen mně, ale i nájem neplatící a hlučný hmyz.
Ne, že bych já nějaký platil.
Ve čtvrtek lilo, ale přesto se našla práce, spočívající ve zpracování chmelových řízků na menší kousky. Odpoledne jsme ještě pár řízků přidělali, protože počasí se umoudřilo. Opravdu tu zvládají všechna čtyři roční období střídačku během jednoho dne. Večer byla tradiční beer o clock, a pak karetní hra 5 crowns, trvající až do půl desáté. Obsadil jsem slušné 4 místo. Ze šesti.
Taky se mi ozvali z hostelu v Christchurch, kde plánuji uklízet, abych se taky dostal do města.
Páteční ráno bylo příjemné, a tak jsme opět vyrazili na lov rostlinek do pole. Už mě to opravdu nebaví.
Dostal jsem odpověď od prodejce mé nové převodovky, že tracking number zásilky si můžu ověřit telefonicky. No, vzhledem k tomu, že kiwakum stále příliš nerozumím, asi nikam volat nebudu. Aspoň ušetřím za telefon.
Práce v hostelu mi vyšla, teď už jen jak se tam dostat. Inu, nějak to dopadne.
Večer jsme opět hráli fiwe crowns, a pak šli spát, po celém týdnu řádně zničení.
V sobotu opět lilo. Vyrazili jsme do Queenstown, vyprat a nakoupit. Cestou zpět začalo sněžit. Plány ostatních na výlet po okolí překazila zima a zasněžená silnice…
Odpoledne se na farmě objevil Nizozemec. Vypadá jako Trubka, včetně mužného knírku a záliby v lezení. Prý tu dělá už 2 měsíce a vrátil se z dovolený. Snědl jsem trochu surimi kousků (?) něco jako krabí tyčinky.
Máme volno až do úterý, protože v pondělí je tu svátek práce, slavený jako u nás, flákáním.
Už jsem říkal, že mi hrabání se v hlíně leze krkem? No, asi jo. Drnohryz ze mně nebude.
